Historie

Samosel je označení civilního obyvatele Černobylské zóny, který se po nehodě a nuceném vysídlení v roce 1986 vrátil zpět do zóny.

Podle různých zdrojů se celkem vrátilo více než 1200 lidí. Část na podzim roku 1986, většina z nich na jaře roku 1987. Původně takto obydleli 11 vesnic Černobylské vyloučené zóny. 

Důvody k návratu měli různé. Nové bydlení jim nevyhovovalo z mnoha důvodů:

 

1. byli zvyklí žít v domech, a na bydlení v paneláku si nezvykli

2. nemohli provozovat své tradiční zemědělství

3. na místech, kam byli vysídleni, byli obyvatelstvem vnímáni jako vetřelci, kteří jim vzal domov a práci

4. byli vytrženi ze svých hlubokých kořenů

 

Samoselové obsadili v zóně své vlastní usedlosti, většina z nich předala úřadům zpět své bydlení, které jim bylo po evakuaci poskytnuto. Poslední oficiální sčítání obyvatel bylo provedeno v roce 2007, tehdy bylo napočítáno 314 osob v 11 vesnicích a jednom městě.

Po samovolném návratu v roce 1987 vznikla otázka sociální a právní ochrany samoselů. Výkonné orgány v místě neexistovaly. Bylo nutné jim dát status a registrovat je u úřadů. Podle tehdy platné legislativy jim bylo třeba zajistit zaměstnání, zavést obchody, zajistit zdravotnictví a dopravu. Do roku 1992 tyto problémy řešily podniky přímo v uzavřené zóně. 

V roce 1991 byl přijat zákon jež zakazuje trvalý pobyt v zóně. Bydlení v zóně bylo definováno jako porušení zákona a samoselové byli nuceni zónu znovu opustit. Snahy o jejich opětovné nucené vysídlení byly marné. Obyvatelé vytrvale hájili své právo žít a zemřít tam, kde se narodili. Proto v roce 1992 Správa zóny zahájila řízení o přiznání dočasného pobytu osobám, které se vrátily před přijetím zákona. V roce 1993 bylo jejich sociální zabezpečení svěřeno agentuře RUZOD a Správě zóny. Agentura RUZOD zanikla v roce 2010.

RUZOD s Správa zóny přijala v roce 1999 opatření k zajištění sociální ochrany obyvatel:

 

1. důchodcům vozí 1x měsíčně důchody

2. poskytují pomoc při zajištění domova pro seniory

3. v 8 vesnicích byla vytvořena radiotelefonní komunikace

4. každá vesnice má elektrickou energii

5. je zajišťována autobusová doprava z vesnic do nejbližšího města Ivankiv, při náboženských svátcích je zajištěna autobusová doprava do kostela v Černobylu

6. je jim poskytována lékařská péče, pravidelně se podrobují lékařské prohlídce

7. každý týden k nim jezdí pojízdná prodejna

8. je jim poskytována pomoc při těžbě a dodávce palivového dřeva

9. jsou udržovány a opravovány silnice do vesnic

Realita

Pojďme se podívat, jaká je realita života samoselů v uzavřené černobylské zóně. 

​Aktuálně jsou obydlené pouze 3 vesnice a dvě města. 

Kupovate - 14 obyvatel

Parišev - 1 obyvatel

Teremci - 9 obyvatel 

Poliske - 2 obyvatelé

Černobyl - nemáme domapováno, odhadem 40

Celkem tedy 66 obyvatel.

Ještě v roce 2019 byla ale situace taková:

Kupovate - 15 obyvatel

Opačiči - 2 obyvatelé

Otašiv - 1 obyvatel

Teremci - 9 obyvatel

Poliske - 3 obyvatelé

Černobyl - ?

Tady je vidět, jak rychle mizí populace samoselů a s nimi bohužel zanikají celé vesnice. Ale nejen to, zaniká tak celá jedna kulturní a jazyková oblast. A kapitola historie. 

​A teď se podívejme jak jsou dodržována opatření deklarovaná v roce 1999:

 

1. ano, důchody jim opravdu vozí 1x měsíčně, výše důchodu průměrně 200 USD

2. ano, poskytují pomoc při zajištění domova pro seniory, pokud je prosíte dostatečně dlouho

3. ano, vesnice mají radiotelefonní komunikaci

4. ano, každá vesnice má elektrickou energii, nicméně samoselové za ni od vypnutí JE Černobyl platí

5. je zajišťována autobusová doprava - vůbec, nemohou ani do nejbližšího města, ani do kostela na mši, autobus prostě nejezdí

6. ano, lékařská péče je jim poskytována, pokud potřebují akutní péči, musíte opět hodně prosit a ani tak, pro ně sanitka nepřijede tentýž den, ale až den následující

7. obchod k nim jezdí pouze jednou měsíčně s předraženými produkty pochybné kvality

8. ano, dřevo jim je poskytováno za čím dál vyšší poplatky

9. silnice nejsou a rozhodně nikdy nebyly opravovány, do mnoha vesnic už vede jen lesní cesta a dostat se tam je opravdu obtížné

 

​Umíte si představit takový život? Můžete chleba koupit jednou za měsíc, jiná možnost není. Představte si, že veškeré své peníze dáte obchodu, který vám přivezl potraviny a následně zjistíte, že mléko je zkyslé, a tak ho můžete hned zase vylít. Udělá se vám špatně a potřebujete akutní lékařskou pomoc, ale většinu času se nedovoláte, když máte štěstí a chytnete signál, musíte prosit zdravotníky na druhé straně, aby pro vás přijeli, když už je konečně uprosíte, přijedou pro vás stejně až druhý den. Nemáte nikoho. Jste úplně sami. Jediná jistota, kterou máte, je políčko, na kterém si vypěstujete brambory a zeleninu, les, v němž nasbíráte houby a lesní plody, pokud máte poblíž řeku, chytnete občas i nějakou rybu. Jenže ono vám není 30, ani 50, ale je vám mezi 70 a 95 lety. Síly ubývají. Tekoucí voda neexistuje, chcete-li vodu, musíte do své vlastní studny. Slouží k hygieně, zalévání i úklidu. Objednáte a zaplatíte dříví, které si většinou ale sami nenaštípete. A v zimě, když napadne sníh, musíte ho několikrát denně odhazovat alespoň ke studni. Spadne vám plot, nebo se vám propadne střecha? Nemáte nikoho, kdo by vám to opravil. A takto žijete více než 30 let. Vašim jediným přáním se tak stane, co nejdříve zemřít. 

A kdo jsou tito samoselové? A jaký příběh vyprávějí? Jak jsme jim doposud pomáhali? Na všechny tyto otázky vám odpoví dokument, který jsem si sami zpracovali. Prosím omluvte jeho kvalitu, nejsme profesionálové.

Dokument zde.

Více informací o našem chystaném projektu zde.

© 2020 by Monika Nedvědová, Cernobyl зараз